Zajímavosti

05.04.2019 13:42

Šedesáté narozeniny létajícího mořského savce

text, foto: (jjk) Šedesáté narozeniny létajícího mořského savce
V pátek 5. dubna 2019 oslavil šedesáté narozeniny legendární československý cvičný proudový letoun Aero L-29 Delfin (v kódu NATO měl označení Maya). Původně, na konci padesátých let sovětské letectvo hledalo proudový letoun, který by nahradil cvičné letouny s pístovým motorem. Vzhledem k tomu, že pístové letouny potřebovalo nahradit i československé letectvo, přišli konstruktéři Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Ing. Zdeněk Rublič a Ing. Karel Tomáš s nápadem vyvinout vlastní proudový letoun. Z jejich rýsovacího prkna tak vzešel stroj s prototypovým označením XL-29, který poprvé vzlétl 5. dubna 1959 s britským motorem Armstrong (Bristol) Siddeley Viper V8 z kbelského letiště. Zajímavostí jistě je, že o tomto letounu vznikl i sedmidílný seriál Letící delfín v režii Vladimíra Kavčiaka, který ovšem na svou premiéru čekal dvacet čtyři let až do roku 2013.
Ale je také pravda, že seriál byl stvořen vlastně na motivy vzniku letounu L-29 Delfin tak, že faktické události zůstaly stejné, ale ale pozměněna jsou v seriálu jména konstruktérů a aktérů.
Ale vraťme se k prototypu Delfina.
V roce 1955 letečtí konstruktéři Ing. Zdeněk Rublič a Ing. Karel Tomáš ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu začali pracovat na projektu cvičného proudového letounu. Od roku 1956 už byl projekt státním úkolem ve VZLÚ a současně se začalo pracovat i na novém motoru M-701. Na konci roku 1958 a na začátku roku následujícího byly postaveny tři prototypy a po nezbytných testech druhý letový prototyp (a třetí celkem) XL-29-2 (s motorem Armstrong (Bristol) Siddelley Viper V8) z kbelského letiště do vzduchu dostal 5. dubna 1959 Ing. Rudolf Duchoň třetí postavený exemplář.
Místo britského motoru byl teprve v červenci 1960 do XL-29 zastavěn nově vyvinutý československý proudový motor Motorlet M-701 a od sériového provedení se prototyp kromě motoru odlišoval i pitotstatickou trubicí v kořeni vodorovné ocasní plochy a přistávacím reflektorem v přídi. Delfín je vybaven přetlakovou kabinou se synchronizovanými vystřelovacími sedadly a nestandardně řešeným překrytem kabiny - přední část se odklápí do strany a zadní se odsouvá dozadu. Stroj byl koncipován tak, aby mohl startovat i z nezpevněných ploch, tedy  travnatých, písčitých i třeba podmáčených. L-29 je vybaven zaměřovačem s fotokulometem ASP-3MN/U a na dva křídelní závěsníky o nosnosti 100 kg je možné zavěsit rakety, kontejnerové kulomety ráže 7,62 mm nebo cvičné či ostré pumy. V některých pozdějších verzích se objevily pod křídly i závěsy pro kanóny, pumy a rakety.
V roce 1961 se Delfín zúčastnil spolu s polským TS-11 Iskra a sovětským Jak-30 soutěže o standardní cvičný stroj zemí Varšavské smlouvy. Soutěž probíhala na sovětském letišti v Moninu (dnes je tam i významné vojenské letecké muzeum) a jako nejméně vhodný pro výcvik se ukázal polský TS-11. Ze všech tří letounů měl nejvyšší přistávací rychlost a velkou citlivost v řízení, ale L-29 Delfín naopak dovoloval jednoduché a přesné provedení startu a přistání, poskytoval lepší výhled z obou kabin a navíc bylo možné pod křídla podvěsit zbraně a simulovat bojové situace lépe a přesněji provádět nácvik bojové přípravy. Tak se také stalo, že se Aero resp. Československo stalo výhradním dodavatelem těchto strojů armádám zmíněného vojenského seskupení. S výrobou a zařazením do výzbroje čsl.armády se začalo v roce 1963 a do roku 1974 se vyrobilo víc než tři a půl tisíce kusů. Jen Polsko Delfína odmítlo a používalo donedávna svou Iskru. Dokonce s tímto letounem Poláci uspěli i v daleké Indii, která postupně koupila 76 TS-11 (sloužily zde do roku 2004) z téměř pěti set vyrobených kusů (v Polsku ještě létají a bylo je možné vidět několikrát na českém nebi, např. při CIAF 07). Naopak Delfíni byli exportně mnohonásobně úspěšnější. Kromě cca čtyř set strojů, které létaly v Československu, resp. ČR a Slovensku, jich více než dva tisíce létalo a létá v zemích bývalého Sovětského svazu (dokonce se objevily i v první Čečenské válce, v polovině 90.let minulého století na straně povstalecké čečenské armády). Mezi země, kde Delfin sloužil (nebo nkde ještě slouží) patří Afghánistán, Bulharsko, NDR (Německo), Maďarsko, Rumunsko, Egypt, Sýrie, Nigérie, Uganda, Irák, Indonésie, Guinea, Mali, Vietnam, ale dnes dokonce na různých leteckých akcích slouží i v barvách dřívějších ideologických nepřátel. A tak Delfíny létají ve Spojených státech amerických, Kanadě, Velké Británii, Norsku, Španělsku, Argentině ale i Austrálii, Novém Zélandě a Jihoafrické republice. V JAR létal i čtyřčlenný box Delfínů Sasol Tigers, ale ten bohužel postihl velmi smutný osud. Nejprve při letecké show ve Vereenigingu 10.září 2005 zahynuli dva členové týmu, Gabriel Siyabonga Ndabandaba (27 let) a jeho co-pilot Johnny (Jet) Hattingh (41 let). Rok po té 22.září 2006 na Aerosalonu v Kapském městě tragicky zemřel i další zkušený 42tiletý pilot Martin van Straten. Ale jestli po těchto těžkých ranách osudu pokračovali zbylí dva piloti Sasol Tigers Ralf Dominick a Linden Birns na posledních dvou Delfínech v nějaké činnosti nejsou informace. V České republice létá dnes jeden letoun L-29 v Brně (druhý byl zničen havárií v Žatci před několika lety).
A verzí L-29 Delfin bylo během doby výroby několik s rozličným určením: L-29-Delfín, 
Základní cvičná verze. L29 A Akrobat: - Tohoto akrobatického speciálu byly vyrobeny pouze dva kusy. Měl odstraněné zadní sedadlo včetně řízení a organické sklo zadní části kabiny bylo nahrazeno duralovým plechem. Letoun měl vyšší stoupavost, kratší rozjezd a byl obratnější a poprvé vzlétl v roce 1967. L29-R: Fotoprůzkumná a bitevní verze z roku 1965 vyrobená pouze v jednom prototypu. Od cvičné verze L29 se lišil zástavbou speciální lafety pro fotovýstroj na spodní straně trupu pod pilotními prostory. Vzhledem k malému doletu se na konce křídla pevně montovaly přídavné nádrže. L29-RS: V roce 1977 vznikla v LO Trenčín varianta L29RS, což byla jednomístná úprava L29 R bez kamer v lafetě a bez nádrží na koncích křídla. Tento cvičný stroj se, ale dočkal za svého života i bojového nasazení. Ověřeně bojovaly v roce 1967 v Nigerii, v občanské válce na straně vládních vojsk. Egyptské letectvo je používalo jako bitevníky s podvěšenými kanóny, pumami a raketami během „Jomkippurské“ války v roce 1973 proti izraelským tankům. A jako bojové stroje je v různých koutech světa používaly různé obskurní režimy k potlačování povstalců, nebo naopak se do rukou povstalců leckde dostaly. S čečenskými symboly byly (jak už bylo zmíněno) Delfíny k vidění během první čečenské války na letišti v Grozném. Jestli se dostaly i do bojového nasazení však není jisté. Jisté, ale je, že britské ministerstvo obrany mělo podezření, že na letecké základně Tallil Irák pracoval na přestavbě letounu L-29 na bezpilotní dálkově řízený stroj, který by byl schopen nést na značnou vzdálenost chemické a biologické zbraně. A proto na tuto základnu v rámci operace Desert Fox zaútočilo 18.prosince 1998 britské letectvo a Delfiny zlikvidovalo.
A co se týče kbelského XL-29-2, tak v jeho případě místo motoru Armstrong (Bristol) Siddeley Viper V8 byl koncem roku 1960 vymontován motor M-701 výr. č. 11 a probíhaly další testy včetně testu vystřelovacích sedaček na podzim roku 1962. Až nakonec 28. května 1964 byl předán do Strojíren první pětiletky Kunovice a 19. prosince 1964 byl ve vzduchu naposledy po 315 hodinách, 25 minutách a 1 054 startech. Dne 25. května 1965 se stal učební pomůckou ve Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně. Tam působil do začátku sedmdesátých let a 24. května 1972 se stal majetkem Leteckého muzea VHÚ. Později absolvoval renovaci jak v Přerově, tak v Trenčíně a naposledy v roce 2014 ve firmě Forte Mostkovice (která sídlí v areálu někdejšího vojenského letiště Prostějov II. Stichovice). Dnes je v původní podobě vystaven ve Staré Aerovce.
A na závěr tradičně je třeba doplnit technické informace: Posádka: 2, Délka: 10,81 m, Rozpětí: 10,29 m, Výška: 3,13 m, Nosná plocha: 19,8 m², Plošné zatížení: 166 kg/m², Prázdná hmotnost: 2 280 kg, Hmotnost (naložen): 3 286 kg, Maximální vzletová hmotnost : 3 540 kg, Pohonná jednotka: 1x proudový motor Motorlet M 701C, Tah pohonné jednotky: 8,7 kN, Maximální rychlost: 655 km/h, Dolet: 900 km, Dostup: 11 500 m, Stoupavost: 14 m/s, Poměr tah/hmotnost: 0,25 kN.
 
text, foto: (jjk)

Zdroj: VHÚ 

   Dne 5.dubna 1959 první let VZLÚ XL-29-2

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama