Zajímavosti

01.10.2018 13:36

Letov ve Staré Aerovce

text, foto: (jjk) Letov ve Staré Aerovce
Vojenská továrna na letadla, později známí jako Letov, nebo ještě později Rudý Letov a dnes Latécoère slaví v roce 2018 sto let své existence. Při té příležitosti Vojenský historický ústav Praha a zmíněná společnost Latécoère uspořádaly ve velkém hangáru areálu Stará Aerovka drobnou výstavu mapující historii této letecké továrny, která trvá do 28.října 2018. Kulisou této výstavy jsou stávající exponáty tohoto (před dvěma lety zrekonstruovaného) hangáru, poválečné stíhací a bombardovací letouny.
Firmu založilo Ministerstvo národní obrany v roce 1918 na opravu letadel buď poděděných po rakouské armádě, nebo zakoupené, či darované od vítězných mocností (převážně z Francie). Vojenská továrna na letadla, která původně sídlila na holešovickém výstavišti začala posléze používat zkrácenou verzi názvu na Letov a usadila se natrvalo v Letňanech. Hlavní postavou továrny byl šéfkonstruktér Alois Šmolík, jehož velká řádka různých modelů a typů, firmu proslavila. Vlastně hned první stroj Letov Š-1 se stal vůbec prvním, v Československu sériově vyráběným, vojenským letadlem. Alois Šmolík byl nakonec autorem dvaadvaceti sériově vyráběných letounů firmy Letov (a devět typů došlo to fáze prototypu). Velmi významným strojem československého vojenského letectva byl typ Letov Š-28, respektive Š-328, který si zabojoval i ve druhé světové válce. Sloužil ve slovenském a bulharském vojenském letectvu, i letectvu povstaleckém při Slovenském národním povstání, kde se objevil i s rudými hvězdami sovětského letectva, což bylo poněkud pikantní, protože stroje Š-328 nosily i výsostné znaky německé Luftwaffe.
Na výstavě je, ale například vystavena kostra skládacího kajaku, což sice byla nouzová varianty výroby v době hospodářské krize, ale tento nápad se tak ujal, že se kajaky Letov vyráběly i nadále. Proto také tento exponát na výstavu patří, a patří také do historie této letecké továrny.
Po okupaci se továrna přejmenovala na Flugzeugwerke Letov a stala se podřízenou firmou Říšského ministerstva letectví (Reichsluftfahrtministerium) plně k potřebě Luftwaffe a další  německé zbrojní výrobě. Na konci války se podařilo zabránit likvidaci továrny, kterou ustupující německá armáda hodlala vyhodit o povětří a tak přežila v relativně dobrém stavu. Ale letecká výroba se v továrně (přejmenované na Rudý Letov – Vojenská továrna na letadla) po válce logicky utlumila. Vyráběly se tady tedy i hračky, koloběžky, tříkolky, ale opravovaly se tu i autobusy a nákladní automobily. V letech 1947 a 1948 se zde začaly vyrábět křídla k letounům Avia C-3/103 (Siebel Si-204D), stoje C-2A/B (Arado Ar 96) a nebo osobní automobily Jawa Minor, kterých zde vzniklo více než čtrnáct tisíc. Ale vůbec tím největším co po válce tato továrna vyrobila byl dopravní letoun Letov L-290 Orel, který vycházel z německého letounu Junkers Ju-290. Ale ač by byl nejspíš největším dopravním letounem Československých aerolinií, zůstalo jen u jednoho kusu. Krátce po válce zde, ale vznikl i nadčasový a mimořádně obratný akrobatický kluzák Letov LF-107 Luňák    
Posléze byl Rudý Letov pověřen přípravou výroby licenčního letoun Jak-23 (S-101), ale z této výroby nakonec sešlo a tak se tato firma začala podílet o něco později na výrobě MiGů-15 (S/CS-102), zadních částí trupu letounů MiG-19 a MiG-21, a stejně tak na letounech Aero L-29 Delfin. V té době také továrna prošla několikerým přejmenováním, aby se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vrátila k názvu Letov, respektive Rudý Letov. Z Rudého Letova se na začátku padesátých let staly na několik měsíců letecké závody Rudolfa Slánského, Letňanské strojírny, Strojírny Vzlet, Aero n.p. a v roce 1968 Letov n.p. nositel Řádu republiky. Od roku 1974 do roku 1989 se firma jmenovala opět Rudý Letov.
Už v šedesátých letech se zde začaly vyrábět letecké simulátory a tak tu postupně vznikly trenažéry pro Aero L-39 (vyráběly se i křídla a zadní části tohoto letounu), MiG-21, Let L-410 a An-28, které se samozřejmě i vyvážely.    
Ale z této továrny pocházejí i ultralehké letouny LK-2 Sluka a LK-3, nebo Letov L-11. Po roce 1989 společnost navázala spolupráci s firmou MBB (Messerschmitt-Bölkow-Blohm, dnes součást koncernu Airbus) na výrobě komponentů pro letouny řady Airbus A320, čímž pokračuje i jedna z původních částí továrny Letov (která se po restrukturalizaci rozdělila na několik částí). Letov - letecká výroba se v roce 2000 stala součástí francouzské firmy Latécoère (založené v roce 1917), která rovněž vyrábí pro koncern Airbus.  
Další části původního Letovu se staly například součástí Aera Vodochody, firma Letov simulátory zanikla, podobně jako Letov air (který byl spojován právě se Slukami), který se posléze stal firmou Wolfsberg letecká továrna a společnost Nástrojárna Letov v roce 2000 převzala výrobu, strojní vybavení i zaměstnance z bývalé nástrojárny podniku Letov a.s. a věnuje se přesných dílů a výrobních přípravků pro letecký průmysl.
Ale v Areálu Letov dnes například sídlí i firma Blanik Aircraft CZ, ale to už je jiná historie. Historii firmy Letov tedy připomíná do 28.října 2018 v hangáru Staré Aerovky malá expozice.
text, foto: (jjk)
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama