Aktuality

31.12.2018 01:00

Silvestrovská řachanda

(jjk) Silvestrovská řachanda

Připadá vám současný humor televizní (rozhlasové) zábavy trapný a plytký, nebo poněkud ubohý? Nic si z toho nedělejte, není to nic nového. Už naši předci, když se nutili vyprodukovat nějaký opravdu třaskavý humor, propadali se často do bezduchých frází, kostrbatých a trapných point. A zrovna Silvestr, poslední den roku, je tím dnem, kdy se všechna média předhánějí ve snaze vyprodukovat co nejveselejší humor. Většina těchto snah (z donucení) končí mimořádně trapně. Ale opravdu to není nic nového. Pro příklad můžeme zajít do Humoristických listů z roku 1935, kdy se autorům povedla pořádná „Silvestrovská řachanda“ na téma létání….a posuďte sami, násilně vyprodukovaný „humor“ se nikterak neliší od marných snah našich současníků…  

 
Tak zde máme třeba dva drobné vtípky:
 
Poznejte Prahu s letadla - Propagační let nad Prahou.
Aeroplán klouže lehce nad kamenným morem. Účastníci letu se křečovitě drží sedadel a strachem stejně nic nevidí. Jen jedna maminka kurážně vstane a snažíc se překřičet řev motorů, volá na pilota: „Prosím vás, pane, moh‘ byste dohonit támhle toho ptáka - von náš Pepíček eště nikdy neviděl vránu zblíska.
 
Také prostředek.
Letec nouzově přistal: — Pantáto, koupím tady benzin? Ale kdepak! Na to naše „lítání“ nám stačí kyselé mléko!
 
… a k tomu podivná „epická“ báseň o letcích, jejíž umělecká úroveň je opravdu úděsná, ale stojí za to…
 
 
U modré armády
 
 
 
Letcem býti, velmi láká,
ten se jenom vzduchem fláká…
 
To je povrchní názor trabantů opěšalých, vojáků okoněných i chlapců zmotorisovaných, kteří kamarádům závidějí tu čistotu jejich řemesla. Žádné bláto na bačkorách, žádná mrva na kopytech oře věrného, žádný mazlavý olej v garáži.
 
Čisté ručičky, suché nožičky,
žádné flintičky, ani koníčky,
plný měšec,
málo službičky, více holčičky,
to je letec!
 
Horší je, že také dívky, mají-li na vybranou, dávají přednost hochům s modrými výložky:
 
Letci, letci, to je elita,
tak si kaz panna šepotá.
Druzí jsou proti nim jelita,
proto máme radši pilota.
 
Dokonce i národní a písničkoví ptáci, jarabáček, kos a slavík, táhnou s letci za jeden provaz, dělajíce jím družbu.
 
„ … a slavík klokotá:
Pojd‘, holka, do háje,
milovat pilota.“
 
Druzí dva:
 
Stálo děvče za plotem,
mazlilo se s pilotem.
Letěl kolem jarabáček:
„To je hezký modrý ptáček!“
Letěl kolem kosů pár:
„Holubičkám a letu zdar!“
 
Uvážíme-li, že také občanstvo se v letcích přímo protekčně zhlíží, snáze pochopíme zlomyslnou žárlivost těch ostatních, přehlížejících, přízemních příslušníků armády. Pochopíme, proč ukapávají žluče a pelyňku do veršíků, ve kterých se kmitnou nositelé blankytných výložků.
 
Letci, ti jsou plni vervy,
jak špagáty s mají nervy.
Protože dost peněz mají,
akrobacii též znají.
Kolikrát, když začne svítat,
vidíme je z hospod lítat.
To padají bez padáků,
přistanou až u baráku.
Místo „kniplu“ v hrsti prach
a hlavičkou o zeď krach!
 
Jojo! Jako námořníkům, ani našim modráčkům země nesvědčí. Vědí to dobře, sami to několikrát zjistili.
 
Sto metrů nad zemí a ještě níže
otrok jsem fysiky a zemské tíže.
Se stálou zradou kývá smrt bradou,
dívá se na mne s kulaté země
- strašně je ve mně!
 
Nebo:
 
Jestli mi motor trošičku brkne,
do země já, ta do mne trkne.
Bude to smrtelná zednická facka
malinký důlek a přes něj placka.
 
Anebo:
 
K Pánubohu nejblíž mají,
kdo se k modrým letcům dají.
Jenže létat není snadné,
ve výšce jsou proudy chladné.
V očích tmí se víc a více,
až uhasnou jako svíce.
Vývrtkou se k zemi řití —
světlo věčně ať mu svítí!
 
Ještě:
 
Někdy letoun místo k nebi
hrne si to rovnou k zemi.
Když se ale tohle stane,
málokdy už pilot vstane.
Z letounu je trosek kupa,
sběhne se hned lidí tlupa.
Každý z nich se hrozně lekne
a před mastným flekem smekne.
 
A všeobecně:
 
Letec létá jako pták,
jenže je mu někdy tak,
že by raděj hlínu vozil,
nežli létal do oblak!
 
Vidíme, že letec mluví o posledních věcech člověka celkem chladně, někdy až lhostejně a vždy s humorem. Přesvědčen, že vyčerpal všechny možné záchranné prostředky a že se nedá již nic dělat, nedbá o tělo, přivěšuje modlitbičkový padáček k dušičce a tropí si žerty z věcí světských, tváří v tvář smrti, ach, tak malicherných!
 
Motor prásk, motor kých, náhle je ticho …
„Přistanou, prosimich! mě bolí břicho!“
„Přistanem, pantáto, na onom světé —
kabát a kalhoty pošleme tetě.
Četník je zabalí, policajt dodá,
teta je vypere a potom prodá.“
 
Dost! Bylo by to stále smutnější a truchlivější a my nejsme tak vychováni, ani tak otužilí, jako naši vzduchoplavci, abychom se neotřásali strachem při pouhém pomýšlení na paní Zubatou! Připomeňme našim statečným vojákům-modráčkům, že je v jejich i v našem zájmu, aby se vždy řídili tímto svým veršem:
 
Ovládejte, letci, sebe, ovládejte vzduch,
jinak zbudou z draka škváry a z vás pouhý
duch …
 
zamávejme jim bílými kapesníčky a přejme jim ze srdce a upřímně „letu zdar ľ‘ —„Zdar!“
 
 
(jjk)
Zdroj: Humoristické listy 1935
 

 

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nazdar :-) Nazdar :-)
Nazdar :-)

Menu

Z fotogalerie

Hlavní partneři webu

Databáze letišť

Army burza

Partneři webu

 

WebArchiv - archiv českého webu

Reklama